První poznatky prváka

04. 10. 2014 | † 16. 04. 2015 | kód autora: LRc

Jak bych začal. Dnes jsem poprvé navštívil všem kouzelníkům dobře známou Příčnou ulici jako student bradavické školy čar a kouzel. Díky tomu, že se mi díky tombole, o které se ještě zmíním, zvedl rozpočet na zboží z papírnictví o 13, teda po odečtení ceny lístků do tomboly o přibližně 12 galeonů, rozhodl jsem se pořídit si tento deník, do kterého budu zaznamenávat mé zážitky. Vzhledem k mému čistokrevnému původu v tom vidím tak trochu společenskou povinnost a zároveň prozíravost. Určitě totiž nebudu nějaký neznámý kouzelník žijící v Londýně. Proto věřím, že jednoho dne tyto zápisky pomohou při tvorbě novinového článku nebo knihy popisující můj život.

Mé dětství bych prozatím vynechal a přešel rovnou do přítomnosti. Tedy k událostem po obdržení dopisu o přijetí do Bradavic. Cesta do Londýna z mého rodného Ringwoodu byla nezajímavá. Cestu jsem absolvoval převážně mudlovským vlakem, který mě dovezl na londýnské nádraží King's Cross. Z tohoto nepříliš příjemného místa plného mudlů jsem podnikl cestu Londýnem do Děravého kotle, v jehož prostorách a blízkém okolí jsem strávil většinu času až do dnešního dne.

Děravý kotel jistě nemusím představovat. Všem známá kouzelnická putika nižší cenové kategorie. První dny mého pobytu byly nudné jako celý okolní Londýn. Naštěstí mě po pár otravných dnech přerušila jedna na první pohled zajímavá dívka při čtení Denního Věštce. Byla to Ellie Star. Jak se ukázalo, také čistokrevná čarodějka s velice podobnou výchovou i názory, jako jsou ty mé, která se také chystala do prvního ročníku v Bradavicích. Po chvíli se k nám sice přidaly další dvě dívky, ty jsem po té však viděl jen párkrát. Obě byly smíšeného původu. I přes to však nebyly ani nudné ani otravné, jak by někteří očekávali. A to i přes to, že navíc jedna doufá v zařazení do nebelvíru a druhá do mrzimoru. Za to Ellie touží stejně jako já po zmijozelu.

S Ellie Star jistě strávím minimálně celé studium v roli velice dobrého kamaráda. Nikoho jiného, s kým bych si tak rozuměl, jsem zatím nepotkal. Dokonce máme tak podobné myšlení, že občas v rámci diskuze zjišťujeme, že máme stejné myšlenkové pochody a napadají nás totožné věci. Skoro to vypadá jako telepatie. Pochybuji však, že bychom ji ovládali bez náležitého tréninku a studia. Díky Ellie jsem se rozhodně přestal v Kotli nudit. Navštívili jsme nedaleký park, zkoumali okolní zahrady za Děravým kotlem (v jedné zahradě jsme narazili na nezabezpečený vstup do sklepení zjevně opuštěného domu, kde to neskutečně zapáchalo a přežívali tam nějací mudlovští bezdomovci.

Před pár dny jsme také navštívili akci pořádanou ministerstvem kouzel u příležitosti vrácení nějakého drahokamu jménem Uniterum zástupkyni Bradavic. Doufám, že po dobu studia získám k tomuto zvláštnímu artefaktu přístup. Je velice zajímavý a nějakým nepopsatelným způsobem mne velmi přitahuje. Na této akci promluvil zástupce ministerstva, veskrze nudnou a politicky přesnou řečí, dále nálezce Unitera, nějaký neznámý koktající kouzelník, který začal zakopnutím o vlastní nohy a stále opakoval, že drahokam nalezla jeho, podle něj, chytrá žena pod kdo ví jak starým nánosem prachu, a na závěr Nancy Orwell, jestli si dobře vzpomínám, zástupkyně ředitele bradavické škol...

.... Ta jako jediná mluvila vcelku rozumně a smysluplně. Po proslovu následovala tombola, v rámci které jsem vyhrál poukaz na nákup zboží v papírnictví na Příčné ulici v hodnotě 13 galeonů. Vzhledem k souhrnné cenně lístků ve výši 16 srpců to byla rozhodně užitečná výhra a rozumně investované peníze za lístky. Celkově se jednalo o zajímavou událost zakončenou rozdáváním čokoládových žabek.

Další zajímavou akcí, tentokrát soukromou, byla návštěva Visánku s Ellie. Byli jsme se podívat na vilku toho, jehož jméno se neříká. S Ellie jsme se shodli, že pán zla neměl zrovna vytříbený vkus. Vila je spíš praktická než luxusní a okolní zeleň také není a zjevně ani nebyla příliš zajímavá. Protože nás zastihla silná bouřka, rozběhli jsme se do města. Hned na okraji byl otevřený kostel, tak jsme se tam schovali před deštěm. Ellie se tam zalíbilo křeslo vypadající jako trůn a zahrála si na princeznu. Nejen podle tohoto si musím myslet, že je sebevědomá a ráda dává najevo, že má všechno pevně v rukách. Prostě správná čistokrevná čarodějka co se nenechá manipulovat.

Následně jsme se dostali do bludiště, kde se mě snažila chytit a já jí utíkal tak dobře, až jsme se vzájemně ztratili. Musím říct, že jsem měl o ni obavy. Až podezřele moc jsem si ji za těch pár dní oblíbil. Naštěstí jsme se pak potkali. A jak jinak jsme na sebe mohli narazit, než že jsme šli přímo proti sobě. Uvnitř bludiště jsme našli kašnu s několika lavičkami. Na celkem dlouho jsme si tam sedli a bavili se. Většinu času jsme si hráli na situaci, kdy by Ellie byla známá novinářka a dělala rozhovor se mnou jakožto významným čarodějem. Musím říct, že Rita Holoubková má velkou konkurenci. Ellie by byla úžasná reportérka. A mě opravdu bavilo dělat rozhovor z pozice slavného čaroděje. Doufám, že to bude zanedlouho pravda.

Na ubytovnu jsme se dostali už za tmy a nevím co Ellie, ale já usnul prakticky okamžitě. A dnes? To jsme se mačkali davem nevychovaných, neustále zvracejících prváků, abychom nakoupili vše potřebné do Bradavic. A zítra bude pokračování...

Berthold Grimer


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.